Metoda Montessori
aneb jak být dobrou maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem, au pair
Pedagogika Marie Montessori je alternativní výchovně vzdělávací program, pomocí kterého začala před sto lety vzdělávat děti v Římě italská lékařka a pedagožka Maria Montessori. Jde o výchovu podle pravidel, která si tvoří děti samy pod vedením svého vychovatele, jehož role spočívá v nenápadném vedení a taktní pomoci. To ostatně vyjadřuje i motto celé Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“.
Hlavním cílem Montessori výuky je pomáhat dítěti v poznávání světa i sebe sama. Dítě se v této koncepci stává samostatným, svobodným, aktivním člověkem, odpovědným za své jednání.
Velikost lidské osobnosti se začíná formovat hned po narození, proto je nutné zahájit výchovu a vzdělávání hned v tomto okamžiku. Mnohým to může znít neobvykle. Jak bychom mohli vzdělávat právě narozené nebo půlroční či roční dítě, které ještě náležitě nevládne ani vlastními končetinami?
Je nutné si uvědomit, že mysl dítěte je schopná absorbovat vědomosti. Jde o samovolný vůlí neovlivňovaný proces. Dítě se učí, aniž by se do toho nutilo nebo o tom vůbec vědělo. Rozvíjet se však může pouze za předpokladu, že se mu dostává vhodné podpory z okolí. Velikost rodičů a vychovatelů spočívá právě v jejich respektu pro mentální potřeby dítěte.
Stále více lidí zastává názor, že nejdůležitějším vzdělávacím obdobím života není univerzitní studium, ale období od narození do šesti let. V žádném z následujících období dítě tolik nepotřebuje promyšlenou pomoc. Měli bychom proto pomáhat malému tvorečkovi ne proto, že je slabý a bezmocný, ale proto, že je nadán nesmírnou tvořivou energií. Tato energie je velmi křehká a bez láskyplné a promyšlené pomoci může být snadno zmařena. Prostředí proto musí být bohaté na podněty, aby dítě motivovalo k činnosti.
Často máme nutkání dětem se vším, co chtějí dělat, pomáhat, filozofický princip Montessori nás nabádá, abychom nepomáhali víc, než je opravdu nezbytně nutné. Tělesný i duševní vývoj je výsledkem aktivity. Období od tří do šesti let je obdobím tvořivého sebezdokonalování prostřednictvím činnosti. Jakmile se děti ocitnou v podmínkách skutečného života, kde mají k dispozici opravdové nástroje a pomůcky přizpůsobené jejich velikosti, probudí se v nich neočekávaná energie. Dítě objevuje a toto objevování je naplňuje příjemnými pocity.
